O mně

Zde se můžete dočíst něco málo o mé osobě, kdo vlastně jsem, co rád dělám, kde na mě můžete narazit a tak dále

Tomáš Kabourek

Spisovatel

Fotograf

Potápěč

Teď v poslední době je mým velkým koníčkem vymýšlení a psaní příběhů, které zaujmou nejednoho čtenáře.

Ona možnost zachytit jakýkoliv okamžik mne vždy fascinovala, ve svém volném čase se tedy věnuji i fotografování.

Mou velkou vášní je v neposlední řadě také potápění a plavání, na nichž zbožňuji pocit beztíže a do jisté míry i svobody.

Jestli jsem vás zaujal, neváhejte číst dál!

Následuje text vytažený z domovské stránky, podrobněji je vše rozepsáno níže...

Pár slov o mně

Jmenuji se Tomáš Kabourek, bydlím v Plzni a studuji právnickou fakultu. Věnuji se fotografování i úpravě fotek, natáčení a zpracovávání videí a v neposlední řadě také psaní příběhů i veršování poezie. Mezi mé nejoblíbenější sporty patří plavání, potápění a dobíhání doučovat...

Psát knihy ve svém volném čase jsem začal na gymnáziu. V téže chvíli se přede mnou otevřel zcela nový svět, který zbývá jen polapit a zachytit na papír, aby z něj mohli mít radost i ostatní, jimž se mé příběhy dostanou do rukou.

Spisovatel

"Jisté nadání pro hru se slovy jsem v sobě objevil nejspíš jako každý jiný - při psaní slohových prací do školy."

"Díky soutěži Ars Poeticae jsem se v 8. třídě pokusil napsat scénář k jedné z divadelních her. Úspěšně!"

"Odjakživa mě bavilo vymýšlet si své vlastní příběhy a tak trochu utíkat do jiné reality. Co nejdál od starostí všedního světa."

"Když však uvidím, že mé knihy mají úspěch a že se dobře prodávají, druhý díl můžete očekávat do tří let..."

Spisovatelem jsem se fakticky stal po vydání své první knihy s názvem Život a Smrt. Této události však předcházelo mnoho let psaní krátkých příběhů, divadelních her a dokonce i veršování poezie.

Jisté nadání pro hru se slovy jsem v sobě objevil nejspíš jako každý jiný - při psaní slohových prací do školy. S každým popsaným listem papíru jsem cítil, jak se v tom, co dělám, zlepšuji a každé výborně ohodnocené dílo mě posouvalo stále dál, za hranice mých tvůrčích schopností. Mé slohy však ne vždy splňovaly představy učitelky českého jazyka a tento fakt mi trochu srážel sebevědomí...

První učitelka, která ve mě probudila talent, neučila ve skutečnosti český jazyk, nýbrž angličtinu. Díky soutěži Ars Poeticae, v níž se prostřednictvím krátkých cizojazyčných divadelních představení mezi sebou utkávají plzeňské školy, jsem v sobě našel tolik odhodlání, že jsem se v 8. třídě pokusil napsat scénář k jedné z her. Úspěšně!

Nebudeme si však nic nalhávat, v tomto oboru jsem byl naprostým "zelenáčem", ale ostatním spolužákům se mé nápady líbily, a to pro mne bylo hlavní silou, abych se následující rok opět pustil do své tvořivé nálady a zkusil napsat ještě propracovanější scénář. Výsledek? Dojemné, dvacetiminutové vyprávění o chlapci, který se v armádě obětoval pro rodinu, aby měla dostatek peněz pro život. Ale za jakou cenu? ...

Když už mluvíme o dramatech, při studiu na gymnáziu jsem napsal do stejnojmenné soutěže ještě další dva scénáře, přesněji ve druhém a třetím ročníku. První z nich tragikomicky popisoval typický televizní večer čtyřčlenné rodiny formou krátkých pohledů do rodinné atmosféry a televizního vysílání. Druhý scénář, dle mého názoru nejpovedenější, byl nabitý známými i zapomenutými krátkými horory, které všem v sále naháněly hrůzu a které byly vzájemně propojeny dějovou linkou vyprávěnou partou přátel. V jednom z hororů téhož divadelního představení jsem si také zahrál šíleného mladého muže jménem Egeus. Tento horor s názvem Berenice napsal sám mistr Edgar Allan Poe, příběh se trochu poupravil a nechyběla v něm také romantika, jež se záhy změnila v děsivé scény...

Než se tímto článkem dostanu ke spisovatelství, v krátkosti bych se ještě rád věnoval poezii. Snad každý z nás si tu a tam zkusil jen tak něco zaveršovat a já rozhodně nejsem výjimkou. Napsal jsem pár krátkých básní, jejichž ústředním motivem je láska. Psaní poezie se do jisté míry věnuji doteď, vede mě k tomu však zcela jiná síla, než která mě vede k psaní fantasy příběhů...

A teď k hlavní náplni tohoto článku! Odjakživa mě bavilo vymýšlet si své vlastní příběhy a tak trochu utíkat do jiné reality. Co nejdál od starostí všedního světa. Už ve třetí třídě jsem dokázal napsat vlastní kratičkou pohádku a toto nadání jsem s plynoucím časem rozvíjel. Přiznám se, nikdy jsem nebyl velký čtenář a nejsem jím ani doteď. Často s úsměvem na rtech říkám, že já knihy raději píšu, než abych je četl, což obvykle vyvolá krapet nechápavé pohledy ostatních. Ale pohádky? Těch nemám nikdy dost, zvláště pak když jsou mi i teď v dospělosti předčítány nemilovanější osobou mého života...

Psaní krátkých, dobrodružných, smutných i hororových příběhů vystřídalo dnes již vydané dílo Život a Smrt. K tomu však vedla dlouhá cesta dlážděná slohovými pracemi na Masarykovo gymnáziu v Plzni. Na rozdíl od učitelky českého jazyka na základní škole, gymnaziálnímu lektorovi literatury se mé slohy velice líbily, což mé sebevědomí vystřelilo do nebeských výšin. Při jakékoliv volné chvíli (i o přestávkách ve škole) jsem se uzavíral sám do sebe, do svých představ, a v duchu vymýšlel příběhy. Jeden z nich mi změnil život a otevřel zcela novou cestou, kterou jsem se rozhodl vydat. Tento příběh plný hrůzných snů se odehrával ve fantasy světě, jenž tehdy ještě neměl jméno. Ano, tušíte správně, tímto způsobem vznikl svět Akadir a v té samé chvíli i první a nejdůležitější bůh - Arnak.

Dějová linka mé první knihy byla vymyšlena až dlouho po této události. Mezitím se mi v hlavě objevovaly jiné příběhy, ale já potřeboval vyprávění, které čtenářům odhalí tento zvláštní svět. Potřeboval jsem zkrátka knihu, na kterou budou všechny ostatní navazovat. Potřeboval jsem knihu, se kterou bych získal zkušenosti nejen ve spisování, ale i v procesu vydávání a prodeje. A tím vznikl příběh Kapitána Lorkana Trena s možná až filozofickým názvem Život a Smrt...

V dnešní době pokračuji ve psaní; mimo jiných kratších příběhů se věnuji i druhému dílu trilogie (pokračování Života a Smrti) jménem Hledání pravdy. Můj čas na vytváření větších děl je bohužel limitován školou, prací a jinými faktory. Když však uvidím, že mé knihy mají úspěch a že se dobře prodávají, druhý díl můžete očekávat do tří let...

Počítač mám plný různých dokumentů, které je třeba dopsat...

Fotograf

Už odmalička jsem byl fascinován přístroji, které dokázaly v podobě obrázku zachytit jakýkoliv moment a vytvořit z něj jak památku, tak i vzpomínku, když se na fotografii zpětně podíváte. I za vlády tlačítkových mobilů jsem byl schopen fotit všechno a všude a neuvěřitelně mě to bavilo. Tehdy jako malý jsem byl doslova okouzlen profesionálními fotografiemi divoké přírody, netradičních portrétů i extrémních sportů. Doufal jsem v to, že se k nim jednou přidám a budu tvořit podobné mistrovské kousky jen zmáčknutím spouště.

Ke koupi zrcadlového fotoaparátu mě navedli přátelé ze základní školy a já jej v den svých narozenin skutečně dostal. Nejspíš se budu opakovat, ale v téže chvíli se přede mnou otevřel nový svět. I přesto že se jedná o tentýž svět, v němž žijeme, někdy dokáže být velice odlišný - pouhým okem často zpozorujeme jiné věci, než které může vidět fotoaparát...

Jelikož mě vždy bavily fotografie přírody, mé nejoblíbenější motivy zůstaly stejné. Pestrobarevných květin jsem nafotil tucty a zvířat nejméně dvakrát tolik. Ve složkách mi nechybí ani panoramatické snímky ani portréty z výletů a dovolených. A někdy, mám-li štěstí, vykouzlí zrcadlovka takové mistrovské kousky, že se nestačím divit a ústa mám otevřena v úžas!

Díky fotografování jsem se naučil pracovat s grafickými editory, hrou světla a stínu, barevným spektrem a retuší všeho druhu. Tato schopnost se mi mimo jiného vyplatila ještě mnohokrát, například při tvorbě obálky a ilustrací pro svou knihu Život a Smrt. Zajímavé je, že díky těmto zkušenostem jsem schopen předělat "obyčejnou" českou dvacetikorunu ve fantasy zlaťák. Také jsem několikrát navrhl logo svého pomyslného uměleckého studia, nejnovější verzi z léta 2019 můžete vidět níže.

Byly doby, kdy jsem nevyšel bez zrcadlovky z domu na výlet. S nastupující technologií, o kterou se starají moderní mobily, však tento trend u mě často mizí. Je to způsobeno především důvodem, že každá z mých vyfocených fotek musí projít určitou úpravou v počítači, což je zvlášť při nedostatku času velice složité. I přes tento fakt jsem stále nevyšel ze cviku a troufám si říci, že se zrcadlovkou pořád umím vykouzlit zázraky.

Momentálně své nejnovější fotografie nikam nepřidávám (vyjma pár vzpomínkových fotek z dovolených), ačkoliv jsem kdysi poslušně plnil Instagram i Facebook. Už na to zkrátka nemám dostatek času a vím, že takových fotografů, jako jsem já, běhá po světě spoustu. To však neznamená, že nedokáži vyfotit něco, co se vám zaryje do hlavy. A už vůbec to neznamená, že se svého koníčku vzdám!

"Jako malý jsem byl doslova okouzlen profesionálními fotografiemi... Doufal jsem v to, že se k nim jednou přidám."

"Někdy, mám-li štěstí, vykouzlí zrcadlovka takové mistrovské kousky, že se nestačím divit a ústa mám otevřena v úžas!"

Symbolem mé fotografické kariéry je tento orel. Byl zachycen v plzeňské zoo, když jsem teprve s focením začínal...

K logu mého osobního studia vedla dlouhá a složitá cesta. Pod touto značkou (nebo zkratkou M.A.S.) nyní bude vycházet veškerá má budoucí umělecká práce...

Potápěč

Tento článek je momentálně v procesu psaní.

Na co se můžete těšit?

Jak jsem se k tomuto koníčku dostal,
co je to freediving,
kde cvičím,
jestli při potápění používám kameru,
a mnoho dalšího!